Frekvenční slovník je takový slovník, kde jsou slova seřazená podle toho, jak často jsou používaná, nikoliv podle abecedy jako u obyčejných slovníků. Je jasné, že čím používanější to které slovo je, tím dříve by se ho člověk měl naučit.
Zatímco řazení podle abecedy je jednoznačné a nekomplikované, u řazení podle frekvence použití to už tak jasné není. První problém je v tom, že každé slovo může mít více tvarů, například sloveso mít: mám, máš, má, máme, mají, měl, měli, měly, měla. Ve slovníku můžete zohledňovat jednotlivé tvary nebo jen ten základní.
Kromě toho jedno slovo může mít víc významů, třeba slovíčko jí může být v češtině sloveso (Dítě jí čokoládu.) nebo zájmeno (Dej jí to na stůl.)
Další úskalí podobných slovníků je v tom, že hodně záleží na tom, z jakých textů se frekvence slov počítá. Je rozdíl, jestli je to z mluvených textů (třeba titulků k filmům) nebo z televizního zpravodajství nebo z románů a povídek.
Otázkou také je, jestli by v takovém slovníku měla být vlastní jména. I ta jsou hodně používaná a často se s nimi setkáváme.
Kde takové slovníky najít? Například na anglickém weby wiktionary, kde najdete seznamy nejčastějších slov v různých jazycích.
