Vtipy před víkendem

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:

"Probudil jsem tě?"
"Hmm, ano..."
"Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!"

 

Baví se Sněhurka a Ježibaba, kam na vejšku.
Sněhurka: "Já půjdu na ekonomku. Tam nebudu nejhezčí, ale budu nejchytřejší!"
"To já půjdu na matfyz," na to Ježibaba, "tam sice nebudu nejchytřejší, ale budu nejhezčí!"

 

Pro ty z vás, kteří dávají pozor na to, co jedí, je zde definitivní slovo na téma výživa a zdraví. Je posilou ducha konečně vědět, že skutečnost přece jen podporuje všem lékařským výzkumům.
1. Japonci jedí velice málo tuku a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
2. Mexičané jedí hodně tuku a také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
3. Japonci pijí velice málo červeného vína a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
4. Italové pijí nadměrné množství červeného vína, ale také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
5. Němci pijí hodně piva a jedí spoustu klobás a tuku a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
ZÁVĚR: Jezte a pijte, co chcete. Je jasné, že to, co ve skutečnosti zabíjí, je angličtina.

 

Ve škole mají deváťáci hodinu angličtiny s mladou učitelkou, krásnou, se vším všudy. Do probíhající hodiny vstoupí inspektor. Nikde není volné místo, jenom v poslední lavici vedle Pepíka. Tak ho učitelka usadi tam, napíše na tabuli anglicky větu a chce, aby jí to přeložili. Vtom jí spadne křida, tak se pro ni ohne a minisukně odhalí kalhotky. Nikdo se nehlásí, jenom Pepa vzadu má ruku nahoře. No, je tady inspektor, musim Pepu vyvolat, když se nikdo jiný nehlásí, říká si učitelka.
"Tak, Pepo, co česky znamená ta věta na tabuli?"
Pepa se postaví a říká: "Ja bych ji šukal, já bych ji tááááák šukal!"
Učitelka zrudne, trapas před inspektorem, a odpovi: "Cože? Jak se opovazuješ ...? Píšu ti pětku!"
Pepa si sedne, loktem dloubne do inspektora a říká: "Když neumíš anglicky, tak příště neraď, debile!"

 

 

Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám "ajťáka". Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi desetkrát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází. Je to prostě namyšlený blb.
Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi. Je to prostě blb.

 

Klopanie na nebeskú bránu. Svätý Peter zakričí: Čo je?
- Nehovorí sa čo je, ale kto je!
- Bože, zase učiteľka!

 

 

 

 

 

 

Pondělní dávka vtipů o škole i všeličem jiném

Vytahuje se Karel Jardovi: „Kámo, nebudeš tomu věřit, já porazil Kasparova!”
„To jsem nevěděl, že taky hraješ šachy,” podiví se Jarda.
„Nehraju, ten pitomec mi vběhnul přímo pod auto!”

Honzík ukazuje otci vysvědčení:
- Teda něco tak strašného jsem ještě neviděl....
- Já taky ne, včera jsem to našel ve tvých věcech.

Cigán Dežo měl furt ve škole samé pětky, tak ho rodiče dali do jiné školy.I tam to bylo to samé, tak ho dali do církevní školy. Dežo přijde domů,v žákovské knížce samé jedničky, a táta se ho ptá, jak je to možné. Dežo odpoví:"Táto, přijdu do třídy, tam visí borec na kříži. Přijdu do tělocvičny, tam další borec na kříži.Přijdu do jídelny, tam další borec na kříži... Táto, tam se s nikým neserou!"

Jede řidič nočním městem a najednou ho zastaví policajti:"Vaše doklady, pane řidiči."
Řidič jim je podá, policajt si je prohlédne a ptá se:
"Vaše jméno?"
Řidič se nakloní z okýnka a povídá:
"A ten, co umí číst, už u vás nedělá?"

1.září v pondělí se jde do školy.Paní učitelka říká:,,Každý týden v pondělí řeknu otázku a kdo na ni odpoví správně bude mít celý týden volno.Dnes bude otázka-kolik tun písku je na Sahaře?"Nikdo neodpověděl.Celý den se učí od pondělka do pátku a další pondělí dá Pepíček na učitelčin stůl mrtvou krysu.Paní učitelka vstoupí do třídy,uvídí mrtvou krysu a řekne:,,Kdo mi jí sem dal?",,Já,"odpověděl Pepíček.,,Tak nashle za týden,paní učitelko!"

Silvestr. Poletuji SMS-ky. Od A pro B: HEZKEHO SILVESTRA - STASTNY NOVY ROK - VSE NEJLEPSI. B netusi od koho to je, nicmene odpovida. Od B pro A: DIKY, PREJU HODNE CHLASTU, SEXU A ORGASMU V ROCE 2005. Od A pro B: PANI UCITELKO, TO JSEM PSALA JA, MARKETKA PROSKOVA, 3.B.

Pepíček má ve škole skloňovat slovo "houska".
Kdo, co: Houska
S kým, čím: Se salámem
Komu, čemu: Mně!

Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot. Mladá, ztrémovaná učitelka píše na tabuli německou větu, přitlačí, křída se zlomí a tak se pro ni ohne. Když dopíše, tak se žáků ptá, co to znamená. Hlásí se jenom Pepíček a řekne: "Překlad zní: To je ale krásná prdelka!" Učitelka se rozhořčí a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou. Pepíček se otočí na inspektora a vynadá mu: "Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!"

Přijde chlapík za doktorem, že mu jaksi nestojí a aby mu s tím něco udělal. Doktor ho prohlédne a připojí mu na něj elektrody."10 voltů. Stojí?" "Ne.""20 voltů. Stojí?" "Ne.""50 voltů, tak stojí vám konečně?" "Bohužel""Tak tedy 220, na plný pecky, stojí?" Ne, ale krásně svítí!"

Americký film:
"How do you do?"
"All right!"
V pozadí amatérský překlad:
"Jak si to děláš?"
"Vždycky pravačkou!"

To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom Pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: - Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají. Týden před zkouškami: - Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají. Večer před zkouškami: - Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlejí. Svatý Petr povídá: - Modlejí říkáš? No tak to jim pomůžeme...

Tatínek nadává synovi: "Johny, když bylo Lincolnovi, tolik co tobě, denně se ve světle krbu učil." Synek odpovídá:
"Jo tati, a když bylo Lincolnovi tolik co tobě, byl prezidentem."

Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: "Deset litrů benzínu, honem!"
"Co je, hoří snad?"
"Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná."

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na ty boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého bráčky. Maminka říkala, že je mám nosit taky." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "A kde máš rukavičky?" Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.

Paní učitelka jde na začátku školního roku poprvé do třídy prvňáčků a vidí tam jednoho žáka strašně špinavýho. Tak se ho ptá:
Pepíčku, vy se doma nemyjete?
Ne, my se poznáme po hlase...

Malá Mařenka budí ve 3 ráno otce:
"Tatínku já chci vidět slonečky"
"Teď ne Mařenko, víš, že teď se musí spinkat."
"Ale já chci vidět slonečky!"
"Už jsem ti minule říkal, že se to nesmí dělat."
"Ale já moc moc chci! Když mě neukážeš slonečky, tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!"
"No tak teda dobře. Ale naposled je ti to jasný!?" Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: "Dobré ráno, tady major Novák. Vyhlašte 3.rotě chemický poplach."

Co dělá 6ti leté děvčátko v 9tém měsíci?
.
.
Jde do školy, je totiž září.

Přijde cizí pán k Pepíčkovi a ptá se:
"Nevíš náhodou, kde bydlí pan Novák?"
"Vím, táhle naproti v 12. patře, chcete tam zavést?"
"Ano."
Tak jdou, zjistí, že nejede výtah, proto jdou poschodech. První patro, druhý patro... A úplně nahoře Pepíček říká: "Tady ty dveře, ale právě je dole na lavičce."

Malé děvčátko si zvědavě prohlíži těhotnou paní.
"Vy máte v bříšku miminko?" ptá se se zájmem.
"Ano," odpoví paní.
"A máte ho ráda?"
"Ano velice."
"Tak proč jste ho snědla?!"

Syn: "Mamiíííí, tatínek mi dal facku!!!"
Otec: "Už zase lžeš? Chceš dostat ještě jednu?!"

"Ty, Terezko moc zlobíš!"
"Vzpomeň si na Karkulku, co se jí stalo, když neposlouchala!"
"A ty si, babi, vzpomeň, koho vlk sežral první!"

Malý Pepík si se zájmem prohlíží svého nového bratra a ptá se maminky:
"On přišel z nebe, že?"
"Ano, Jóžine."
"Ani se nedivím, že ho odtamtud vyhodili!"

Malý Pepánek se v noci vzbudí a vidí, jak z jejich dveří odchází zloděj s plnými taškami. Aby nevzbudil rodiče, tak na něj polohlasně volá: "Prosím vás, nemohl byste ukrást i moje housle?"

"Sousedko, proč mlátíte to své dítě?"
"Kvůli pohádce. O třech kůzlátkách."
"???"
"Včera jsem šla totiž do města a zapomněla jsem si doma klíče. A když jsem přišla domů, tak jsem musela na celý barák řvát: Otevři, to jsem já, tvoje stará koza!"

Přijede Pepíček na koloběžce ke krámu, třískne s koloběžkou, flákne s dveřma, nepozdraví, bouchne do pultu a křine: "Chci kondomy." Prodavačka na něj: "Tak za prvé s koloběžkou se nemlátí, s dveřma se taky nemlátí, pozdravit se má a kondomy ti prodat nemůžu. Pepíček naštvaně bouchne do pultu a povídá: "Tak za prvé, ta koloběžka je moje, takže si s ní můžu dělat co chci, za druhý ty dveře se mají zavírat samy, za třetí vy jste taky nepozdravila a za čtvrtý budete mít sestřičku vy a nebo já?"

"Pojď ven," láká chlapec kamaráda.
"Teď nemůžu, musím ještě uklidit pokoj, vynést koš, pomoc tátovi malovat, dojít nakoupit, vyluxovat v předsíni, udělat oběd, napsat úkol do matiky, češtiny a němčiny, učit se na dějepis, vybrat si e-mail a vykoupat se. Stav se tak za deset minut."

Michal přijde domů a křičí na matku:
"Mami, otec se vrací z práce. Co mu mám ukázat jako první? Vysvědčení, zatykač nebo vyhořelou kuchyň?"

Vběhne chlapeček do drogérie:
"Honem,honem! Naší paní učitelku napadl včelí roj!"
Prodavačka se zděsí: "Proboha, ale my tady nemáme žádné léky, musíš do lékárny."
"Prosim vás, kdo mluví o lécích? Já chci co nejrychleji film do foťáku!"

Pan učitel kráčí kolem prvňáčků a jednoho z nich se ptá:
"Ty už chodíš do školy?"
"Ano, každý den," odpoví prvňáček.
"A kolik ti je?"
"Šest."
"No vidíš, mě je padesát a chodím do školy taky každý den. Hádej kdo jsem?"
"Pěknej vůl."

Paní učitelka se ptá Pepíčka:
"Pepíčku, jestli pak víš, kde leží Trója?"
Ten se zamyslí a pak povídá: "No tak to je jasný. Přece mezi dvójou a čtýrou".

Při snídani matka zahlédne Pepíčkovy špinavé ruce a říká:
"S těma špinavýma rukama nesmíš do školy!"
" Dobře, mami. Když na tom tolik trváš, tak nepůjdu."

O tom, jak mizí hranice

Když jsem byla ve školním věku, byly evropské státy oddělené hranicemi a každý výlet mimo republiku znamenal kontrolu na hranicích. Navíc jsme tehdy byli socialistickou zemí, takže vyjet si do nějaké kapitalistické země se dalo jen na povolení a to každý nedostal. Výraz železná opona, který se pro hranici mezi blokem socialistických zemí ve střední a východní Evropě a kapitalistických zemí v západní Evropě používal, byl dosti trefný.

Samozřejmě byl potřeba pas, na hranicích byly kontroly a některé zboží se vůbec nesmělo dovážet. Nešlo jen o zbraně nebo drogy, to by člověk pochopil, ale i vcelku běžné spotřební zboží. Přitom třeba do Německa se jezdilo hlavně na nákuphní výlety.

Dnes nám to připadá zvláštní, jezdíme po celé Evropě jen s občankou, hranice jsou jen čáry na mapě, kterých si při cestování vůbec nemusíme všimnout.

Je pochopitelné, že jak se stírají hranice mezi státy a pro lidi je jednodušší cestovat ze země do země, je větší šance, že uplatníte znalost cizího jazyka. Když jsem byla dítě, učila se povinně ruština. Což je docela pěkný jazyk, ale Rusko (tehdy ještě Sovětský svaz) bylo daleko. Navíc byla ruština spojená s nepopulárním vládnoucím režimem. Takže motivace učit se rusky nebyla až tak velká.

Praktičtější byla němčina. Německo bylo rozděleno na dvě části – západní, kapitalistické, tam se dostal málokdo, a východní, socialistické, kam se jezdilo běžně na výlety. Zvlášť když někdo bydlel blízko německých hranic, jako já.

Podobně se asi lidé blízko polských hranic učili polsky. Polština je češtině bližší, než němčina, takže i to dorozumění je asi daleko jednodušší. Zvlášť když vám jde jen o to domluvit se a netrápíte se kvůli chybám nebo přízvuku.

Pak přišla revoluce v roce 1989, hranice se otevřely a najednou jsme mohli jezdit – stále s pasem, ale už jsme nepotřebovali žádat stát o povolení – i do dříve nedostupné západní Evropy. A cizinci se v daleko větší míře objevovali i u nás. Začaly přicházet zahraniční firmy, které narážely na naši zoufalou neznalost jazyků. Když někdo uměl dobře anglicky, tak byl bílou vránou a jako zaměstnanec velmi žádaný.

Teď už je to přes dvacet let a mladá generace vyrůstá s pocitem, že učit se anglicky, německy nebo třeba španělsky je potřeba. Že to v životě skutečně využijí. Dokonce i když se nikam do zahraničí nechystají.

Protože přišla ještě další revoluce – internet.  Na internetu je stejně snadné brouzdat po ciojazyčných stránkách jako po těch českých, lidé různých národností se setkávají i na facebooku a různých diskuzních fórech. Můj partner se docela baví tím, když komunikuje na jedné diskuzi s Rusem, který se snaží o češtinu. Rozumět mu samozřejmě je, jen jsou některé jeho formulace trochu zvláštní. Baví se tam asi víc lidí, ale není to zlý humor. Stejně tak se nejspíš baví rodilí mluvčí, když se já pokouším psát někde na cizojazyčných fórech. Proč bych měla čekat, že budu v cizím jazyce perfektní, když kolikrát i v češtině děláme chyby? Účelem řeči a jazyka taky není být perfektní. Účelem je dorozumět se. Když se chcete s někým domluvit, chyby neřešíte. Zabýváte se tím, že se snažíte něco sdělit nebo pochopit, co vám chce sdělit ten druhý.

Nemám rády chyby, chtěla bych být perfektní. Jenže to nejde. Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout chybě v řeči je mlčet. Tím se ale oddělujete od ostatních. Komunikace nevázne, ona přímo mizí. Takže se raději smiřuju s tím, že se lidi občas zasmějou tomu, co a jak – v cizím jazyce – vyjádřím.

Vtipy o škole a vzdělání

táta se ptá pepíčka:,zaco máš tu pětku z matiky???´
pepíček:,no učitelka se mě ptala kolik je 3x2 tak sem ji řekl 6.´
táta:,no ale to je dobře.´
pepíček:,no a pak se mě ptala kolik je 2x3´.
táta:,vždyŤ je to kurva stejný!!!´
pepíček:,no a to sem ji řekl…

Paní učitelka chce po dětech, aby řekly rým. Postupně jich tam několik řekne nějaké rýmy, až paní učitelka vyvolá Pepíčka a ten říká:
„V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena.“
„Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje.“
„Jen počkejte, až přijde příliv.“

Anička donesla ze školy poznámku: "Vaše dcera nic neumí."
Otec si poznámku přečetl a připsal pod ní: "Právě proto ji posílám do školy!"

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání.
Paní učitelka
mu povídá: Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek.
Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a zařve:
"Tak co, vy debilové! Nečekali ste mě, co?!"

Ředitel společnosti potřeboval zavolat jednomu ze svých zaměstnanců ohledně naléhavé záležitosti. Vytočil jeho telefonní číslo domů a ozval se mu dětský šepot: Haloo?
Ředitel se zeptal: Je tatínek doma?
Je, zašeptal malý hlas.
Mohl bych s ním mluvit?
K jeho překvapení malý hlas zašeptal: Ne.
Je tam maminka? Ano.
Můžu s ní mluvit? Ne.
Je tam ještě někdo? zeptal se ředitel dítěte.
Ano, zašeptalo: Policajt.
Divíce se, co by policajt mohl dělat v domě jeho zaměstnance, zeptal se ředitel:
Můžu mluvit s tím policajtem? Ne, nemá čas, zašeptalo dítě.
Co dělá, že nemá čas?
Mluví s mámou a tátou a hasičem, přišla šeptaná odpověď.
Se vzrůstajícími obavami a slyšíc ze sluchátka něco, co znělo jako helikoptéra, se ředitel znovu zeptal: Co je to za zvuk?
Helikoptéra, odpověděl šeptající hlas.
Co se to tam sakra děje? zeptal se polekaný ředitel.
Dítě odpovědělo bázlivým šepotem:
Právě přistála helikoptéra pátracího týmu.
Ředitel se nyní zeptal opravdu polekán: Proč tam jsou?
Stále ještě šeptající dětský hlas odpověděl s tlumeným chichotem:
Hledají mě.

Ptá se paní učitelka žactva v páté třídě: "Píše se vždycky po písmenu -er- tvrdé -y-?"
Přihlásí se Pepíček: "Prosím nepíše. Například ve slovu prdel se píše po písmenu -er- písmeno -dé-."

Přijde Pepíček domů a tatínek se ho ptá: "Tak, Pepíčku, co bylo ve škole?"
"Čtyři jedničky a jedna pětka."
"Opravdu?" Tatínek otevře žákovskou knížku a tam je napsáno: 11.11. - Matematika: 5!

Ve škole se ptá paní učitelka dětí: "Kampak pojedete o prázdninách?"
Přihlásí se Anička a povídá: "My doma mluvíme anglicky, tak pojedeme do Ameriky."
Přihlásí se Honzík a povídá: "My mluvíme doma německy, tak pojedeme do Německa."
Přihlásí se Pepíček a povídá: "My mluvíme doma sprostě, tak pojedeme do prd*le."

Paní učitelka se ptá dětí: "Co byste řekli, kdyby jste přišli k mému hrobu?"
Přihlásí se Anička: "Tady leží má nejoblíbenější paní učitelka."
"Výborně, Aničko, dostaneš jedničku."
Přihlásí se Honzík: "Zde odpočívá nejhodnější paní učitelka."
Výborně, Honzíku, dostaneš jedničku."
Potom se Pepíčkovi ztratí guma a on ji začne hledat.
Paní učitelka přezkouší i ostatní žáky a nakonec vyvolá Pepíčka.
Pepíček v tom okamžiku najde gumu a říká: "Tady leží, mrcha!"

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou.
Jednou takhle jeden student v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře.
Profesor: "Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl Santa Klaus, z tohohle testu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se student s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl student, vrazil svoji písemku doprostřed hromádky s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Student při zkoušce neumí a tváří se zoufale.
Kantor ho osloví s otázkou: "Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?"
Student: "Jako rozhovor dvou inteligentů."
Kantor: "No jo, ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostej vůl?"
Student: "No, v tom případě inteligent bere index a odchází."

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor.
Kolem jde pocestný a říká: "To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?"
"To není západ slunce. To hoří škola!"

"Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za dvacet roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku."
A ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá."

Učitelka: "Tak si někoho vyvoláme!"
Z třídy se ozve: "Například Satana!"

Učitel oznámil třídě termín konání závěrečné písemné zkoušky a zdůraznil důležitost tohoto testu a fakt, že omluvou je pouze neschopenka nebo úmrtí v rodině.
V poslední řadě se kdosi přihlásil: "A co extrémní sexuální vyčerpání?"
Třída se složila smíchy.
Když se žáci opět uklidnili, učitel povídá: "Myslím, že se budete muset naučit psát druhou rukou."

Přijde Jirka první den z páté třídy a chlubí se mamince: "Mami, já sem jako jedinej ze třídy dostal jedničku!"
"A za co?" Ptá se maminka.
"Za to, že sem věděl kde leží Rusko."
No jo, ale nezapomeň, že ty seš ze Slovenska, takže to musíš vědět."
Za týden přijde domů a opět se chlubí: "Mamí, já dostal jedničku, protože sem věděl jako jedinej ze třídy, jak se jmenuje prezident."
"No jo, tak když tvůj tatínek je poslanec a pan prezident je jeho nadřízený, tak to musíš vědět."
Za další týden přijde opět domů ze školy a chlubí se: "Mamí, my dneska byli se školou u doktora a já ho měl z celý třídy nejdelšího!"
"No jo, Jirko, ale nezapomeň že ti je už 15!"

Záchody na vysoké škole, po zápočtech.
Z jedné kabinky: "Tak co? Dostal jsi zápočet?"
Z druhé kabinky: "Nedostal, ten debil mi ho nedal."
A z třetí kabinky: "Ani příště ti ho nedám!"

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: "Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí."
Student se zvedl s odpovědí: "Tak já letím." Čímž samozřejmě pana progesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku. "Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?"
Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem.
Profesor vítězoslavně: "No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem."
Student neváhá: "Každý si vybere to, co mu chybí."
Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí z otázkou: "Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste žádnou známku..."

Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodhrne si vlasy a povídá: "Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala." Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká: "Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv."
Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká: "Cokoliv?"
"Cokoliv..." odpoví slečna.
Profesor jemným hlasem povídá: "Cokoliv...?"
"Cokoliv!"
Profesor zašeptá: "A nemohla byste se to naučit?"

Sedí profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: "Překvapivé! Zvláštní!"
"Co se stalo?" optá se jeden ze studentů.
"Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?"
"Opravdu zajímavé," opáčí student. "A zkusil jste jinou zubní pastu?"

Při hodině biologie zmínil profesor, že v mužském semenu je vysoký obsah glukózy. Jedna mladá slečna se zeptala, jestli tomu rozumí dobře, že v mužském semenu je hodně glukózy, a když ji profesor ujistil, že je tomu opravdu tak a dodal přesná čísla, slečna se ptá: "Jak to, že tedy nechutná sladce?"
Po chvilce hromového ticha se celá třída šíleně rozřehtala. Slečna zrudla ve tváři, beze slova shrábla z lavice věci a vydala se ke dveřím rozhodnuta nikdy se do třídy nevrátit. Když brala za kliku, profesor s naprosto chladným výrazem ve tváři zodpověděl její dotaz: "Nechutná sladce, protože chuťové buňky pro sladkou chuť jsou umístěny na špičce jazyka."

Paní učitelka povídá žákovi: "Poslyš, víš, že tady máš hrubku? Napsal jsi" fčela!"
"Promiňte, paní učitelko, to není hrubka, ale přepis, mělo tam být fčera."

Roztržitý profesor biologie přijde do třídy a zahájí přednášku na téma obojživelníci: "Můj dnešní výklad se bude týkat obojživelníků, pro začátek vám ukážu žábu..."
Začne hledat v aktovce a po chvíli z ní vytáhne housku se salámem a okurkou. "No tohle," žbrblá si udiveně pod vousy, "já měl za to, že už jsem snídal!"

"Mami, nezdá se ti, že má táta nějaké zapadlé oči?"
"Nestarej se, až uvidí tvoje vysvědčení, však on je vyvalí!"

Hlasatel v televizních novinách:
"Vážení diváci, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou.
Ta špatná je, že dva poslanci parlamentu onemocněli nemocí šílených krav.
Ta dobrá je, že bude muset být utraceno celé stádo!"

Povídá zákazník prodavačce: "A dá se tímto fixem psát pod vodou?"
"Ano, 'POD VODOU', ale i jiná slova."

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vyjednal na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá:
"Tak honem do vzduchu!"
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká:
"Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů."
"Proč?" zeptal se nervozně pilot.
"Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky."
Po kratké pauze pilot povídá:
"Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?"

Baví se dva vysokoškoláci: "Ty vo*e, když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, tak mám normálně strach jít k doktorovi..."

"Za takové vysvědčení se dává pár facek!" rozčiluje se otec. "Máš pravdu, tati, pojď, pan učitel bydlí hned tu za rohem!"

"Když něco chcete, tak se přihlaste," říká učitel první den v první třídě.
Hned se hlásí malý Pepíček.
"Copak chceš?" "Nic, já jen zkouším, jestli to funguje..."

Přijde učitelka do třídy a povídá:
-"Žáci, dnes budeme počítat s kalkulačkami."
Děti jsou celé štastné a učitelka se ptá:
-"Kolik je 5 kalkulaček mínus tři kalkulačky?"

Při hodině jedl. Na otazku: "Ty svačíš?", řekl: "Ano, chceš kousnout?"

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.
Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecej... A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsícu v pohodě.
Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi volat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci.
"Ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů.
Co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi:
Tak dneska jedem dom', on složí noviny a říká:
'To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat
starou Pokornou..."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči:
"Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!" "No jasně, tati..."

Přijmou do firmy nového zaměstnance a vezme si ho do parády mistr: - "Tak tady máš mladej koště a půjdeš zamést halu." - "Ale já jsem inženýr?! říká novej." - "Aha..., poškrábe se mistr na hlavě, tak já ti to ukážu."

Víte co udělá cikán, když dodělá filozofickou fakultu?
.
.
.
Sundá lešení a jde na právnickou.

Jaký e-mail má maďarská sova?
.
.
.
hu@hu.hu

Malý seznámek drobných návyků, které vám můžou přijít vhod, když se snažíte zvládnout cizí jazyk.

Nosit po kapsách kartičky se slovíčky. Dobré, pokud používáte kartičkovou metodu.  

Nalepovat si slovíčka a věty kolem sebe v bytě. K tomu se dají využít barevné lepíky, které se prodávají v papírnictví nebo stačí obyčejná izolepa. Nechceme samozřejmě poškodit povrch, na který ten papírek nalepíme. Dobrá je i nástěnka nad pracovním stolem, tam se vejde věcí daleko víc, jen je dobré občas vyhodit to, co už nepotřebujeme.

Učit se při dojíždění do školy nebo do práce. K tomu potřebujete mít s sebou nějaké materiály. Učebnice je těžká, kdo by se s ní tahal. Můžete si nakopírovat určité stránky, to je ale pracné a drahé. Můžete – když je to vaše kniha – tu knížku nekulturně rozkuchat na části a nosit s sebou jen pár listů. Vypadá to barbarsky, ale funguje to. Můžete si zavést sešitek, kam si píšete obtížná slovíčka, mluvnici, texty, a ten nosit stále s sebou. Čím menší notýsek, tím lepší.

Pouštět si videa nebo audia každý den ve stejnou dobu (např. po příchodu z práce, když relaxuju a  popíjím kávu). Pro mě je výhodné použít notebook. Na ploše mám složku s odkazy na youtube nebo ted.com. Pustím notebook a jdu si vařit čaj a připravit svačinu. Pak se pohodlně usadím do křesla, spustím nějaké video a v klidu se najím. Nestresuju se tím, jestli poslouchám nebo ne.

Při sledování televize mít při ruce učebnici, otevřít ji vždycky, když jsou reklamy. Ty reklamy bych ztlumila, aby tolik nerušily, obvykle jsou hlasitější než film. Zkuste si někdy spočítat, kolik času zaberou reklamy v celovečerním filmu.

Opakování

Nestačí se učební látku naučit, je třeba ji taky opakovat, jinak se nám vykouří z hlavy.

Jak často a kdy opakovat?

Hned, jak se dozvíme nebo naučíme něco nového, začne proces zapomínání. První opakování by tedy mělo přijít co nejdříve po naučení, nejlépe hodinu nebo několik málo hodin.  To vychází zhruba někdy na odpoledne po příchodu ze školy nebo z kurzu domů. Většina lidí to nedělá, protože se učí spíš to, co bude ve škole následující den.  To je nevýhodné, protože za těch pár dní, které uplynuly od poslední lekce/hodiny, jsme stihli hodně zapomenout a pak už neopakujeme, ale učíme se znova.

Druhé opakování může být hned následující den.

A třetí opakování bych zařadila o dva dny později.

Druhé a třetí opakování už může být kratší a rychlejší, protože už si skutečně jen připomínáme to, co už umíme.

Takže třeba v pondělí se něco naučíme, opakuju v pondělí, v úterý, ve čtvrtek. Zdá se to hodně, ale nezapomeňte, je to opakování a to trvá mnohem kratší dobu, než se to znovu naučit.

Ve většině případů by takhle mohlo stačit, ale občas narazíme na něco, co nám do hlavy neleze. Tam bych opakovala ještě více, ono člověku nakonec nic jiného nezbyde, když chce učební látku zvládnout.

 

7. dubna – den vzdělanosti a výročí založení UK

Sedmý duben je dnem vzdělanosti a zároveň výročím založení Karlovy univerzity, naší nejstarší a nejprestižnější vysoké školy. I když soukromé vysoké školy s vysokým školným by také chtěly být prestižní, ale nemyslím, že mají na Karlovku. Dá se penězi dohnat ta staletá tradice? Když na to máte, můžete si dovolit kvalitu – myslím tím dobré učitele, materiální zázemí, což samozřejmě je rozhodně fajn. Ale pořád ještě to neznamená, že vzdělání bude kvalitní. K tomu jsou potřeba hlavně studenti. Schopní a motivovaní studenti. Schopných a motivovaných lidí je vždycky nedostatek.

Studium na vysoké je drahé i na státní škole, je třeba platit kolej, jídlo, dopravu. A ještě navíc jsou tu vrstevníci, kteří už hodí do práce a mají proto více peněz než nějaký student. Přesto studenti na vysoké školy chtějí, protože čekají, že jim jisté odříkání v současnosti přinese zisk v budoucnu. Děti z bohatých rodin to samozřejmě nemají tak složité, rodiče jim peníze poskytnou. Těch je ale jen malá část, vedle nich je tu velká armáda lidí, pro které je studium značnou finanční zátěží. Takoví si drahou soukromou  školu velmi rozmyslí nebo si ji prostě dovolit nemůžou bez toho, aby se neúměrně zadlužili. Zadlužit se kvůli vzdělání? V podstatě by to znamenalo žít několik let na dluh a až pak studia dokončím, tak ke starostem s prací, bydlením, případně založením rodiny sebou potáhnu ještě pořádnou kouli u nohy – ohromný dluh.

Drahá škola prostě nebude pro každého. A ti, kdo si ji budou moci dovolit, nemusí být nejchytřejší a nejtalentovanější. Přesto budou rodiče tlačit na to, aby škola za svoje peníze dala odpovídající výsledek – příslušný papír. Pochopitelně, proto přece platí. Vyvstává tady podezření, co je pro školu důležitější – poskytovat kvalitní vzdělání nebo udržet dobré ekonomické výsledky? Jinými slovy – když půjde o peníze, odolají? Nedají se ovlivnit? Nedostane se někomu úlev jen proto, že tatínek platí?

Co můžete čekat v dnešní společnosti, kde se peníze stávají modlou a měřítkem všeho, kde šidí každý každého a ten, kdo to nedělá si připadá jako trapně poctivý idealista, kterému se ti “schopní” leda tak vysmějou. Když jsou peníze tou hlavní prioritou, tak ty ostatní hodnoty, byť uznávané, dostávají až na další místa.

Karlova univerzita není dokonalá, její studenti zvlášť dobře vědí, co je tam špatně a co se dalo dělat mnohem lépe. Její jméno je ale pořád ještě výjimečné. Byl to od Karla IV. velmi moudrý krok, podpořit vzdělanost ve své zemi založením univerzity. Doufejme, že i naši vlivní politikové budou mít snahu podporovat vzdělání. Svými činy, nikoliv slovy. Slovy můžu podporovat a oslavovat cokoliv, teprve moje činy pak ukážou, jak je to s mými hodnotami a jestli náhodou jenom nekrmím uši svých posluchačů prázdnými slovy.