O tom, jak mizí hranice

Když jsem byla ve školním věku, byly evropské státy oddělené hranicemi a každý výlet mimo republiku znamenal kontrolu na hranicích. Navíc jsme tehdy byli socialistickou zemí, takže vyjet si do nějaké kapitalistické země se dalo jen na povolení a to každý nedostal. Výraz železná opona, který se pro hranici mezi blokem socialistických zemí ve střední a východní Evropě a kapitalistických zemí v západní Evropě používal, byl dosti trefný.

Samozřejmě byl potřeba pas, na hranicích byly kontroly a některé zboží se vůbec nesmělo dovážet. Nešlo jen o zbraně nebo drogy, to by člověk pochopil, ale i vcelku běžné spotřební zboží. Přitom třeba do Německa se jezdilo hlavně na nákuphní výlety.

Dnes nám to připadá zvláštní, jezdíme po celé Evropě jen s občankou, hranice jsou jen čáry na mapě, kterých si při cestování vůbec nemusíme všimnout.

Je pochopitelné, že jak se stírají hranice mezi státy a pro lidi je jednodušší cestovat ze země do země, je větší šance, že uplatníte znalost cizího jazyka. Když jsem byla dítě, učila se povinně ruština. Což je docela pěkný jazyk, ale Rusko (tehdy ještě Sovětský svaz) bylo daleko. Navíc byla ruština spojená s nepopulárním vládnoucím režimem. Takže motivace učit se rusky nebyla až tak velká.

Praktičtější byla němčina. Německo bylo rozděleno na dvě části – západní, kapitalistické, tam se dostal málokdo, a východní, socialistické, kam se jezdilo běžně na výlety. Zvlášť když někdo bydlel blízko německých hranic, jako já.

Podobně se asi lidé blízko polských hranic učili polsky. Polština je češtině bližší, než němčina, takže i to dorozumění je asi daleko jednodušší. Zvlášť když vám jde jen o to domluvit se a netrápíte se kvůli chybám nebo přízvuku.

Pak přišla revoluce v roce 1989, hranice se otevřely a najednou jsme mohli jezdit – stále s pasem, ale už jsme nepotřebovali žádat stát o povolení – i do dříve nedostupné západní Evropy. A cizinci se v daleko větší míře objevovali i u nás. Začaly přicházet zahraniční firmy, které narážely na naši zoufalou neznalost jazyků. Když někdo uměl dobře anglicky, tak byl bílou vránou a jako zaměstnanec velmi žádaný.

Teď už je to přes dvacet let a mladá generace vyrůstá s pocitem, že učit se anglicky, německy nebo třeba španělsky je potřeba. Že to v životě skutečně využijí. Dokonce i když se nikam do zahraničí nechystají.

Protože přišla ještě další revoluce – internet.  Na internetu je stejně snadné brouzdat po ciojazyčných stránkách jako po těch českých, lidé různých národností se setkávají i na facebooku a různých diskuzních fórech. Můj partner se docela baví tím, když komunikuje na jedné diskuzi s Rusem, který se snaží o češtinu. Rozumět mu samozřejmě je, jen jsou některé jeho formulace trochu zvláštní. Baví se tam asi víc lidí, ale není to zlý humor. Stejně tak se nejspíš baví rodilí mluvčí, když se já pokouším psát někde na cizojazyčných fórech. Proč bych měla čekat, že budu v cizím jazyce perfektní, když kolikrát i v češtině děláme chyby? Účelem řeči a jazyka taky není být perfektní. Účelem je dorozumět se. Když se chcete s někým domluvit, chyby neřešíte. Zabýváte se tím, že se snažíte něco sdělit nebo pochopit, co vám chce sdělit ten druhý.

Nemám rády chyby, chtěla bych být perfektní. Jenže to nejde. Nejjednodušší způsob, jak se vyhnout chybě v řeči je mlčet. Tím se ale oddělujete od ostatních. Komunikace nevázne, ona přímo mizí. Takže se raději smiřuju s tím, že se lidi občas zasmějou tomu, co a jak – v cizím jazyce – vyjádřím.

Vtipy o škole a vzdělání

táta se ptá pepíčka:,zaco máš tu pětku z matiky???´
pepíček:,no učitelka se mě ptala kolik je 3x2 tak sem ji řekl 6.´
táta:,no ale to je dobře.´
pepíček:,no a pak se mě ptala kolik je 2x3´.
táta:,vždyŤ je to kurva stejný!!!´
pepíček:,no a to sem ji řekl…

Paní učitelka chce po dětech, aby řekly rým. Postupně jich tam několik řekne nějaké rýmy, až paní učitelka vyvolá Pepíčka a ten říká:
„V moři stojí Kokrhel, vodu má až po kolena.“
„Ale Pepíčku, to se přece vůbec nerýmuje.“
„Jen počkejte, až přijde příliv.“

Anička donesla ze školy poznámku: "Vaše dcera nic neumí."
Otec si poznámku přečetl a připsal pod ní: "Právě proto ji posílám do školy!"

Pepíček vběhne do třídy 5 minut po zvonění bez klepání.
Paní učitelka
mu povídá: Pepíčku, pěkně se vrať za dveře a vejdi ještě jednou, ale tak, jak by vešel například tvůj tatínek.
Pepíček vyjde, za chvíli rozkopne dveře, vrazí do třídy a zařve:
"Tak co, vy debilové! Nečekali ste mě, co?!"

Ředitel společnosti potřeboval zavolat jednomu ze svých zaměstnanců ohledně naléhavé záležitosti. Vytočil jeho telefonní číslo domů a ozval se mu dětský šepot: Haloo?
Ředitel se zeptal: Je tatínek doma?
Je, zašeptal malý hlas.
Mohl bych s ním mluvit?
K jeho překvapení malý hlas zašeptal: Ne.
Je tam maminka? Ano.
Můžu s ní mluvit? Ne.
Je tam ještě někdo? zeptal se ředitel dítěte.
Ano, zašeptalo: Policajt.
Divíce se, co by policajt mohl dělat v domě jeho zaměstnance, zeptal se ředitel:
Můžu mluvit s tím policajtem? Ne, nemá čas, zašeptalo dítě.
Co dělá, že nemá čas?
Mluví s mámou a tátou a hasičem, přišla šeptaná odpověď.
Se vzrůstajícími obavami a slyšíc ze sluchátka něco, co znělo jako helikoptéra, se ředitel znovu zeptal: Co je to za zvuk?
Helikoptéra, odpověděl šeptající hlas.
Co se to tam sakra děje? zeptal se polekaný ředitel.
Dítě odpovědělo bázlivým šepotem:
Právě přistála helikoptéra pátracího týmu.
Ředitel se nyní zeptal opravdu polekán: Proč tam jsou?
Stále ještě šeptající dětský hlas odpověděl s tlumeným chichotem:
Hledají mě.

Ptá se paní učitelka žactva v páté třídě: "Píše se vždycky po písmenu -er- tvrdé -y-?"
Přihlásí se Pepíček: "Prosím nepíše. Například ve slovu prdel se píše po písmenu -er- písmeno -dé-."

Přijde Pepíček domů a tatínek se ho ptá: "Tak, Pepíčku, co bylo ve škole?"
"Čtyři jedničky a jedna pětka."
"Opravdu?" Tatínek otevře žákovskou knížku a tam je napsáno: 11.11. - Matematika: 5!

Ve škole se ptá paní učitelka dětí: "Kampak pojedete o prázdninách?"
Přihlásí se Anička a povídá: "My doma mluvíme anglicky, tak pojedeme do Ameriky."
Přihlásí se Honzík a povídá: "My mluvíme doma německy, tak pojedeme do Německa."
Přihlásí se Pepíček a povídá: "My mluvíme doma sprostě, tak pojedeme do prd*le."

Paní učitelka se ptá dětí: "Co byste řekli, kdyby jste přišli k mému hrobu?"
Přihlásí se Anička: "Tady leží má nejoblíbenější paní učitelka."
"Výborně, Aničko, dostaneš jedničku."
Přihlásí se Honzík: "Zde odpočívá nejhodnější paní učitelka."
Výborně, Honzíku, dostaneš jedničku."
Potom se Pepíčkovi ztratí guma a on ji začne hledat.
Paní učitelka přezkouší i ostatní žáky a nakonec vyvolá Pepíčka.
Pepíček v tom okamžiku najde gumu a říká: "Tady leží, mrcha!"

Jeden profesor byl velmi důsledný při dodržování podmínek u testů a když řekl, že test skončil, tak kdokoliv ještě něco psal, dostal nedostatečnou.
Jednou takhle jeden student v pohodě po skončení testu, když ostatní odevzdávali, ještě dvě minuty psal, pak se zvednul a nesl papír ke katedře.
Profesor: "Mladíku, ani se neobtěžujte. Máte to za pět."
"Pane proferose, vy nevíte, kdo jsem!"
"Ne, to nevím, a vůbec mne to nezajímá. I kdybyste byl Santa Klaus, z tohohle testu máte za pět!"
"Vy fakt nevíte, kdo jsem?" ptá se student s téměř hysterickým výrazem ve tváři.
"Vůbec netuším, kdo si myslíte, že jste."
"Tak to je dobře!" řekl student, vrazil svoji písemku doprostřed hromádky s ostatními a kvapně opustil učebnu.

Student při zkoušce neumí a tváří se zoufale.
Kantor ho osloví s otázkou: "Jak vy si vlastně představujete zkoušku na vysoké škole?"
Student: "Jako rozhovor dvou inteligentů."
Kantor: "No jo, ale co když jeden z těch dvou není inteligent, ale naprostej vůl?"
Student: "No, v tom případě inteligent bere index a odchází."

Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor.
Kolem jde pocestný a říká: "To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?"
"To není západ slunce. To hoří škola!"

"Tak děti, dnes se budeme fotit. Pěkně se na fotce usmívejte, to bude taková památka. A když za dvacet roků vezmete tu fotku do rukou, podíváte se na ni a řeknete, tak toto je Petr, ten je dnes chemik a toto je Anča, ta má už šest dětí a pěknou rodinku."
A ze zadní lavice se ozve: "A toto byla naše učitelka a ta je už dnes mrtvá."

Učitelka: "Tak si někoho vyvoláme!"
Z třídy se ozve: "Například Satana!"

Učitel oznámil třídě termín konání závěrečné písemné zkoušky a zdůraznil důležitost tohoto testu a fakt, že omluvou je pouze neschopenka nebo úmrtí v rodině.
V poslední řadě se kdosi přihlásil: "A co extrémní sexuální vyčerpání?"
Třída se složila smíchy.
Když se žáci opět uklidnili, učitel povídá: "Myslím, že se budete muset naučit psát druhou rukou."

Přijde Jirka první den z páté třídy a chlubí se mamince: "Mami, já sem jako jedinej ze třídy dostal jedničku!"
"A za co?" Ptá se maminka.
"Za to, že sem věděl kde leží Rusko."
No jo, ale nezapomeň, že ty seš ze Slovenska, takže to musíš vědět."
Za týden přijde domů a opět se chlubí: "Mamí, já dostal jedničku, protože sem věděl jako jedinej ze třídy, jak se jmenuje prezident."
"No jo, tak když tvůj tatínek je poslanec a pan prezident je jeho nadřízený, tak to musíš vědět."
Za další týden přijde opět domů ze školy a chlubí se: "Mamí, my dneska byli se školou u doktora a já ho měl z celý třídy nejdelšího!"
"No jo, Jirko, ale nezapomeň že ti je už 15!"

Záchody na vysoké škole, po zápočtech.
Z jedné kabinky: "Tak co? Dostal jsi zápočet?"
Z druhé kabinky: "Nedostal, ten debil mi ho nedal."
A z třetí kabinky: "Ani příště ti ho nedám!"

Ve školní jídelně si přisedl student k profesorovi a ten říká: "Prase si nezaslouží, aby sedělo s labutí."
Student se zvedl s odpovědí: "Tak já letím." Čímž samozřejmě pana progesora namíchl a ten se rozhodl, že mu dá zabrat u zkoušek. Bohužel pro něj, student na vše odpověděl bezchybně. Proto mu dává poslední otázku. "Kdybyste si mohl vybrat ze dvou pytlů a v jednom bylo zlato, ve druhém rozum, který byste si vybral?"
Student po chvíli řekne, že by si vzal ten se zlatem.
Profesor vítězoslavně: "No vidíte, a já bych si vybral ten s tím rozumem."
Student neváhá: "Každý si vybere to, co mu chybí."
Profesor už je tak vytočený, že na studentův test napíše BLBEC a pošle ho pryč.
Student odchází, aniž by se podíval na hodnocení a za chvíli se vrátí z otázkou: "Pane profesore, Vy jste se mi tu sice podepsal, ale nenapsal jste žádnou známku..."

Do profesorova kabinetu přišla na konci úředních hodin mladá slečna. Usedne naproti němu do židle, poodhrne si vlasy a povídá: "Udělala bych cokoliv, abych tu zkoušku získala." Pak si upraví výstřih, nakloní se víc k profesorovi, hluboce se mu podívá do očí a říká: "Myslím tím, že bych udělala úplně cokoliv."
Profesor jí oplatí hluboký pohled a říká: "Cokoliv?"
"Cokoliv..." odpoví slečna.
Profesor jemným hlasem povídá: "Cokoliv...?"
"Cokoliv!"
Profesor zašeptá: "A nemohla byste se to naučit?"

Sedí profesor ve veřejné knihovně a sbírá jakési informace na svou další přednášku statistiky, když najednou překvapen vykřikne: "Překvapivé! Zvláštní!"
"Co se stalo?" optá se jeden ze studentů.
"Věřil byste, že při každém mém výdechu zemře jeden člověk?"
"Opravdu zajímavé," opáčí student. "A zkusil jste jinou zubní pastu?"

Při hodině biologie zmínil profesor, že v mužském semenu je vysoký obsah glukózy. Jedna mladá slečna se zeptala, jestli tomu rozumí dobře, že v mužském semenu je hodně glukózy, a když ji profesor ujistil, že je tomu opravdu tak a dodal přesná čísla, slečna se ptá: "Jak to, že tedy nechutná sladce?"
Po chvilce hromového ticha se celá třída šíleně rozřehtala. Slečna zrudla ve tváři, beze slova shrábla z lavice věci a vydala se ke dveřím rozhodnuta nikdy se do třídy nevrátit. Když brala za kliku, profesor s naprosto chladným výrazem ve tváři zodpověděl její dotaz: "Nechutná sladce, protože chuťové buňky pro sladkou chuť jsou umístěny na špičce jazyka."

Paní učitelka povídá žákovi: "Poslyš, víš, že tady máš hrubku? Napsal jsi" fčela!"
"Promiňte, paní učitelko, to není hrubka, ale přepis, mělo tam být fčera."

Roztržitý profesor biologie přijde do třídy a zahájí přednášku na téma obojživelníci: "Můj dnešní výklad se bude týkat obojživelníků, pro začátek vám ukážu žábu..."
Začne hledat v aktovce a po chvíli z ní vytáhne housku se salámem a okurkou. "No tohle," žbrblá si udiveně pod vousy, "já měl za to, že už jsem snídal!"

"Mami, nezdá se ti, že má táta nějaké zapadlé oči?"
"Nestarej se, až uvidí tvoje vysvědčení, však on je vyvalí!"

Hlasatel v televizních novinách:
"Vážení diváci, mám pro vás dvě zprávy. Jednu dobrou a jednu špatnou.
Ta špatná je, že dva poslanci parlamentu onemocněli nemocí šílených krav.
Ta dobrá je, že bude muset být utraceno celé stádo!"

Povídá zákazník prodavačce: "A dá se tímto fixem psát pod vodou?"
"Ano, 'POD VODOU', ale i jiná slova."

Fotograf jednoho renomovaného magazínu dostal za úkol udělat reportáž o velkém lesním požáru. Jeho šéf mu vyjednal na letišti zapůjčení malého letadla i s pilotem. Fotograf dorazil na letiště hodinu před západem slunce a opravdu, na letištní ploše stála malá Cesna a v ní seděl pilot. Fotograf si vlezl s výstrojí na zadní sedadlo a povídá:
"Tak honem do vzduchu!"
Pilot nahodil motor a za chvilku se letadlo odlepilo od země. Letělo sice dost nevyrovnaně, ale letělo. Fotograf říká:
"Leťte na severní stranu požáru a udělejte tam několik nízkých průletů."
"Proč?" zeptal se nervozně pilot.
"Protože chci udělat fotky. Jsem fotograf a fotografové dělají fotky."
Po kratké pauze pilot povídá:
"Chcete říct, že nejste můj letecký instruktor?"

Baví se dva vysokoškoláci: "Ty vo*e, když si uvědomím, jakej já jsem inženýr, tak mám normálně strach jít k doktorovi..."

"Za takové vysvědčení se dává pár facek!" rozčiluje se otec. "Máš pravdu, tati, pojď, pan učitel bydlí hned tu za rohem!"

"Když něco chcete, tak se přihlaste," říká učitel první den v první třídě.
Hned se hlásí malý Pepíček.
"Copak chceš?" "Nic, já jen zkouším, jestli to funguje..."

Přijde učitelka do třídy a povídá:
-"Žáci, dnes budeme počítat s kalkulačkami."
Děti jsou celé štastné a učitelka se ptá:
-"Kolik je 5 kalkulaček mínus tři kalkulačky?"

Při hodině jedl. Na otazku: "Ty svačíš?", řekl: "Ano, chceš kousnout?"

Synáček ze vsi od Kyjova studuje v Praze na univerzitě a dojdou mu prachy.
Přemýšlí, jak by je získal a zatelefonuje domů:
"Táto, představ si, u nás na škole otevírají kurs pro psy, kde je učí mluvit!"
"Tož, nekecej... A co to obnáší?" diví se otec.
"No pošli Alíka a 15 tisíc a já ho nechám zapsat," kuje železo syn.
Prachy dorazily a mladý je zas na pár měsícu v pohodě.
Jenomže, po čase dojdou prachy znovu a nezbývá, než tátovi volat znovu.
"Alík? Ten mele páté přes deváté, to už se nedá poslouchat," vypráví zvědavému otci.
"Ale představ si tati, že u nás na fakultě otevírají kurs, kde učí psy číst!"
"Tož kurňa, když už Alík mluví, tak ať umí i číst!" furiantsky na to otec.
"Výborně tati, pošli 25 táců a já Alíka přihlásím," uzavírá syn.
Na konci školního roku mladému nezbývá, než odjet domů.
Co teď? Tak psa zastřelí.
Doma se táta hned ptá: "Tak kde máš Alíka?"
"Ale táto, představ si. Dneska ráno si u snídaně čteme noviny a říkám Alíkovi:
Tak dneska jedem dom', on složí noviny a říká:
'To jsem zvědavej, jestli mě zas táta vezme s sebou, až půjde do lesa šukat
starou Pokornou..."
Táta zrudne a skočí klukovi do řeči:
"Doufám, žes ho zastřelil, hajzla prolhanýho!" "No jasně, tati..."

Přijmou do firmy nového zaměstnance a vezme si ho do parády mistr: - "Tak tady máš mladej koště a půjdeš zamést halu." - "Ale já jsem inženýr?! říká novej." - "Aha..., poškrábe se mistr na hlavě, tak já ti to ukážu."

Víte co udělá cikán, když dodělá filozofickou fakultu?
.
.
.
Sundá lešení a jde na právnickou.

Jaký e-mail má maďarská sova?
.
.
.
hu@hu.hu