Pár vtipů ke konci školního roku

Ukazuje Pepíček žákovskou tatínkovi a ten mu říká: „Co ty pětky?"

Pepíček na to: „Ale tati, to ty jsi říkal, že chlap musí mít koule!"

Vědomosti vaší dcery se rovnají nule; pro postup do vyššího ročníku je třeba, aby je minimálně zdvojnásobila.

Posluchači policejní akademie jedou vlakem. Jeden z nich soustředěně naslouchá klapotu kol, všimne si toho i velitel a ptá se ho, o čem přemýšlí. "Ale, šéfe, není mi jasné, proč ten vlak dělá klap, klap, klap, klap. "To je tak," přisedne si k němu velitel, "co je vlastně vlak? Lokomotiva a vagóny. Vagóny nás nezajímají, zůstává lokomotiva. Ta se skládá z vlastního stroje a tendru. Tendr nás nezajímá, zbývá stroj. To je parní válec a podvozek. Podvozek, to je rám a kola. Rám nás nezajímá, zbývají kola. Kolo je kruh, tedy pí er na druhou. Co je to pí, nevíme, er na druhou je čtverec, no a ten dělá to klap, klap, klap, klap.

Na Hradčanech stojí policajt a dívá se do dálky."Co to děláte?" ptají se turisti."Ale studuji dálkově právnickou fakultu."

Policista napomíná svého syna:"Nekuř Honzo, jsi na to příliš mladý!""Ale tati, i ty jsi byl páťák, když si začal kouřit!""To ano synku, ale tehdy mi bylo už šestnáct."

Jeden policajt střídá druhého na křižovatce a ptá se:"Tak co, jak bylo?""Ale dobrý, akorát se mě takový malý školáček ptal, jestli se Země otáčí okolo Slunce nebo Slunce okolo Země.""Ty vole, to je těžký, cos mu odpověděl?""Použil jsem rafinovanou vyhýbavou odpověď: „Jedeš pryč ty smrade jeden, nebo tě přetáhnu pendrekem!"

První třída byla na exkurzi na policejní stanici. Policajti jim všechno ukázali. Pepíček uviděl na stěně obrázky. „Co to je?""No to jsou fotografie zločinců, které všude hledáme.""Hm, a proč jste si je tady hned nenechali, když jste je fotografovali?"

Jdou dva policajti a najdou kostru."Co budeme dělat?" říká jeden."Doneseme ju k patologovi, ten pozná co s ní je! A převlečeme se aby nepoznal, že jsme policajti!" odpověděl mu ten druhý.A jak řekli, tak taky udělali. Došli k patologovi, ukázali mu kostru a ten jim povídá:"Vy jste policajti, žejo?""Jak jste na to přišel?" diví se oba policajti."No, pánové, tohle je kostra od kola!"

Policajt zapisuje bouračku: „pravá noha v přikopu, levá noha u svodidel, pravá ruka na volantu, levá v kufru, trup na střeše, hlava na poli.. hlava na poli? Franto, na poli, jaký „i"?Franta:"nevim". Policajt kopne do hlavy a píše dál: „hlava v přikopu…."

Letí policajt a prase ve vesmírné lodi. Oba mají přesně rozdělené úkoly! Prase má za úkol,až se rozsvítí červená kontrolka, stiskout červené tlačítko a vyslechnout další instrukce, policajt má za úkol při rozsvícení zelené kontrolky stisknout zelené tlačítko a rovněž vyslechnout istrukce! Tak letí,letí a najednou svítí červené tlačítko, prase zmáčkne kopýtkem červené tlačítko a slyší: „odpoj přídavné nádrže, vypni startovací motory a změň kurz na 5-2-3§! Policajt se vyděsí jaké úkoly čekají na něho,když prase dostalo tak náročné úkoly.Letí dál a najednou se rozsvítí zelená kontrolka, policajt tedy zmáčkne zelené tlačítko a poslouchá: „dej nažrat praseti a hlavně, probůh, na nic nesahej"!!!

 

Co se můžeme učit

Občas se stane, že máme větší množství času. Propustí nás z práce, jsme delší dobu nemocní nebo máme letní prázdniny. Ze začátku dobré, odpočineme si, ale po čase se začneme nudit a přemýšlíme, co bychom mohli dělat. Chtělo by to dělat něco užitečného a smysluplného. Nabízím pár nápadů pro inspiraci:

Angličtina nebo jiný jazyk. Je to opakované a omílané tak často, že je mi až hloupé to opakovat znovu. Ale když se podíváte do inzerátů, ve kterých hledají pracovníky, cizí jazyky jsou tam velmi častým požadavkem.

Počty, matematika. Pokud máte problémy třeba s procenty, možná by to chtělo s tím něco udělat. Není to jednoduché začít se něco znova učit v dospělosti a taky se asi neobejdete bez pomoci někoho, kdo to umí o trochu lépe, ale stojí to za to. Nejen, že získáte nějaké nové dovednosti, ale vzroste vám i sebevědomí.

Řidičský průkaz. Bez řidičáku je těžké se obejít. A když už ho máte, je potřeba taky jezdit, jinak pomalu zapomínáte a stanete se jedním z těch lidí, kteří sice mají řidičák, ale uložený v kredenci a jezdění se vyhýbají.

Rychločtení. Existuje metoda rychlého čtení, při které si ale pamatujete lépe, než při běžném pomalém čtení. Dá se naučit v kurzu nebo prý i z knížky. Ve spoustě věcí jsem samouk, ale zrovna v tomto případě mi kurz připadá lepší. Ale taky dražší.

Psaní všemi deseti na klávesnici. Díky němu můžete zrychlit svoje psaní několikanásobně. Na internetu se dají najít různé kurzy, za peníze i možná zadarmo. Vyžaduje to ovšem docela dost času, desítky hodin, možná i stovky, když chcete dosáhnout větší rychlosti a přesnosti. Ovšem málokterá dovednost se vyplatí tak, jako právě rychlé psaní na klávesnici.

Posílit hlas. Pokud máte slabý hlas a dělá vám potíže se uplatnit, zkuste ho trénovat. Číst nebo zpívat nahlas. Nekřičet, jen se snažit, aby ten hlas zněl plně a jasně.

Cvičit. O potřebnosti tělesného pohybu a o tom, že ho obvykle máme málo, není potřeba diskutovat.

Vařit. Umíte vařit? Domácí vaření bývá zdravější a levnější než chození do restaurací.  

Zahrada. Máte zahradu? Práce na zahradě je nejen pohyb na čerstvém vzduchu, ale je to taky aktivní odpočinek a být v přírodě – i když je to poněkud usměrněná příroda v zahrádkářské kolonii – je balzám na duši. A to už nemluvím o vlastnoručně vypěstované naprosto čerstvé zelenině a ovoci.

Trénovat paměť. Lidé si rádi stěžují na špatnou paměť, ale ona se dá taky trénovat. Třeba tím, že se naučím nějaké věci nazpaměť. Vlastní rodné číslo, telefon, básničku, cokoliv, co mi bude aspoň trochu užitečné nebo příjemné.

Vztahy. Nakonec jsem dala to úplně nejdůležitější – věnujte se lidem. Protože jen máloco vás může udělat podobně šťastnými, jako jsou dobré vztahy s lidmi kolem.

Tohle je mých pár tipů, jak můžete využít času, když se vám ho naskytne trochu víc.

Učím se psát

Znova se učím psát. Ne snad, že bych ve svém středním věku byla stále ještě negramotná (to by se mi asi ten blog psal dost blbě), ale dala jsem se na psaní všemi deseti na klávesnici. Kdysi už jsem se to učila a píšu dost rychle a většinou i bez koukání na klávesnici, ale dělám dost chyb a chtěla bych psát ještě rychleji. Takže jsem si zaplatila internetový on-line kurz a každý den se učím. Osvědčilo se mi psát hned ráno, ještě předtím, než se pustím do čehokoliv dalšího. Ráno je člověk ještě svěží, neunavený a jde to o trochu líp. Navíc už jsem si na to zvykla, takže to dělám automaticky, nemusím se do ničeho nutit. A den pak začínám s pocitem, že už jsem něco důležitého a užitečného vykonala.

Psaní všemi deseti a ještě poslepu má několik výhod.

Úspora času. Ta je jasná. Vaše rychlost psaní se může zvýšit dvakrát nebo čtyřikrát, záleží na tom, jak rychle píšete teď. Pokud musíte na klávesnici hledat písmena, tak může být vaše rychlost třeba jen 30 nebo 40 znaků za minutu. Při psaní všemi deseti se dá dosáhnout 150, 200 i více znaků za minutu. To je ohromné zrychlení a s časem to může ještě dál nárůstat.

Osvobození mozku. Tímto eufemistickým výrazem chci vyjádřit to, že ve chvíli, kdy nehledáte písmenka a píšete automaticky, v té chvíli se uvolní kapacita mozku na přemýšlení. Přestanete myslet na písmenka, hledat je na klávesnici, ale získáte prostor přemýšlet nad tím, co píšete. Místo abyste si rozmysleli větu, pracně ji napsali a pak teprve vymýšleli další, tak píšete současně s tím, jak přemýšlíte. Vaše myšlenky jsou plynulejší a lépe na sebe navazují. Trochu to připomíná stav, kdy mluvíte a myslíte zároveň.

Menší fyzická náročnost. Nemusíte tolik hýbat hlavou a i prsty a ruce se pohybují efektivněji. Asi ne méně, protože za stejnou dobu toho napíšete mnohem více, takže prsty mají pohybu až dost. Myslím si -  i když pro to nemám žádné důkazy – že psaní všemi deseti bez koukání na klávesnici je fyzicky méně náročné. I kdyby jen proto, že to, co potřebujete, napíšete rychleji a můžete tak strávit u počítače méně času.

Mnohem příjemnější práce. Opravdu je daleko příjemnější, když vám to jde od ruky. Datlování dvěma prsty a vyhledávání písmenek na klávesnici je docela stresující, zvlášť když pak s vámi v kanceláři sedí někdo, kdo píše mnohem rychleji. To si pak připadáte jako trouba.

 

Schopnost rychle psát na klávesnici využije každý, kdo pracuje s počítačem. Všechny ty asistentky, referentky, administrátorky, fakturantky, ale taky třeba lékaři, protože je docela hloupé, když vzdělaný lékař ztrácí čas tím, že pomalu datluje něco do počítače. Redaktoři, spisovatelé, programátoři, tam je to jasné, ti píší hodiny denně a každé zrychlení pro mě znamená vydělat víc peněz nebo strávit stejnou prací méně času. 

Je to natolik základní dovednost, že by se to mělo učit na základní škole. Děti sice mají menší ruce, ale i tak jsou schopni se to naučit a psát rychle a bez koukání na klávesnici. Představte si, kdyby všichni psali třeba dvakrát rychleji, než dnes. To by stoupla produktivita v celé společnosti.

Jak vám jde čeština?

Jak vám jde čeština? Určitě dobře, perfektně se domluvíte – aspoň pokud jste Češi. A to hlavním účelem jazyka – domluvit se.

Jenže občas potřebujeme něco napsat, chceme, aby to bylo bez chyb a často nad některými jevy ve svém mateřském jazyce váháme. Ono není zrovna dobré posílat třeba email se žádostí o zaměstnání a nadělat v něm hrubky. Nějaký ten překlep, to se dá, dělá je skoro každý, ale k hrubkám lidé tolerantní nebývají.

Nedávno jsem objevila web pravopisne.sz, na kterém je možné si svoje znalosti češtiny otestovat. Vyzkoušela jsem si cvičení s číslovkami, sice jsem dosáhla 100% úspěšnosti, ale bylo to na určování druhů číslovek, což mi nepřipadá zrovna přínosné. Pak jsem zkusila cvičení na čárky ve větách. To už bylo malinko horší, jednu chybu jsem udělala. A to je taky asi častější problém.

Na tomto webu jsou kromě cvičení vysvětlena taky pravidla, takže když máte s nějakým jevem problémy, můžete se podívat, jak a proč to vlastně má správně být.

Takový web je skvělá pomůcka třeba pro nás blogery, protože určitě nechceme vypadat jako troubové a psát texty, nad kterými by naše češtinářka zaplakala.

Vtipy před víkendem

Ve tři v noci zazvoní profesorovi telefon, ozve se tichý hlas:

"Probudil jsem tě?"
"Hmm, ano..."
"Tak to je dobře, protože já se ještě učím, ty hajzle!"

 

Baví se Sněhurka a Ježibaba, kam na vejšku.
Sněhurka: "Já půjdu na ekonomku. Tam nebudu nejhezčí, ale budu nejchytřejší!"
"To já půjdu na matfyz," na to Ježibaba, "tam sice nebudu nejchytřejší, ale budu nejhezčí!"

 

Pro ty z vás, kteří dávají pozor na to, co jedí, je zde definitivní slovo na téma výživa a zdraví. Je posilou ducha konečně vědět, že skutečnost přece jen podporuje všem lékařským výzkumům.
1. Japonci jedí velice málo tuku a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
2. Mexičané jedí hodně tuku a také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
3. Japonci pijí velice málo červeného vína a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
4. Italové pijí nadměrné množství červeného vína, ale také trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
5. Němci pijí hodně piva a jedí spoustu klobás a tuku a trpí méně infarkty než Britové nebo Američané.
ZÁVĚR: Jezte a pijte, co chcete. Je jasné, že to, co ve skutečnosti zabíjí, je angličtina.

 

Ve škole mají deváťáci hodinu angličtiny s mladou učitelkou, krásnou, se vším všudy. Do probíhající hodiny vstoupí inspektor. Nikde není volné místo, jenom v poslední lavici vedle Pepíka. Tak ho učitelka usadi tam, napíše na tabuli anglicky větu a chce, aby jí to přeložili. Vtom jí spadne křida, tak se pro ni ohne a minisukně odhalí kalhotky. Nikdo se nehlásí, jenom Pepa vzadu má ruku nahoře. No, je tady inspektor, musim Pepu vyvolat, když se nikdo jiný nehlásí, říká si učitelka.
"Tak, Pepo, co česky znamená ta věta na tabuli?"
Pepa se postaví a říká: "Ja bych ji šukal, já bych ji tááááák šukal!"
Učitelka zrudne, trapas před inspektorem, a odpovi: "Cože? Jak se opovazuješ ...? Píšu ti pětku!"
Pepa si sedne, loktem dloubne do inspektora a říká: "Když neumíš anglicky, tak příště neraď, debile!"

 

 

Pohled uživatele:
Vypnul se mi počítač. Volám "ajťáka". Po mnoha urgencích přichází, těžce vzdychne, něco si mumlá pod nos, asi desetkrát se otáčí na mé židli, kopne do počítače a ten se zapíná. Znovu si těžce povzdychne, stále mumlá a bez pozdravu odchází. Je to prostě namyšlený blb.
Pohled správce IT:
Zavolali mě k uživateli. Ten idiot si myslí, že jsem tu snad jen kvůli němu. Zjišťuji, že se pořád točil na židli, až se mu na ni namotal kabel ze zásuvky. Tiše nadávám, odmotávám kabel, odkopávám počítač co nejdál pod stůl, aby to zase nenamotal, zapínám ho a on čumí, jako když nadloube volovi. Je to prostě blb.

 

Klopanie na nebeskú bránu. Svätý Peter zakričí: Čo je?
- Nehovorí sa čo je, ale kto je!
- Bože, zase učiteľka!

 

 

 

 

 

 

Pondělní dávka vtipů o škole i všeličem jiném

Vytahuje se Karel Jardovi: „Kámo, nebudeš tomu věřit, já porazil Kasparova!”
„To jsem nevěděl, že taky hraješ šachy,” podiví se Jarda.
„Nehraju, ten pitomec mi vběhnul přímo pod auto!”

Honzík ukazuje otci vysvědčení:
- Teda něco tak strašného jsem ještě neviděl....
- Já taky ne, včera jsem to našel ve tvých věcech.

Cigán Dežo měl furt ve škole samé pětky, tak ho rodiče dali do jiné školy.I tam to bylo to samé, tak ho dali do církevní školy. Dežo přijde domů,v žákovské knížce samé jedničky, a táta se ho ptá, jak je to možné. Dežo odpoví:"Táto, přijdu do třídy, tam visí borec na kříži. Přijdu do tělocvičny, tam další borec na kříži.Přijdu do jídelny, tam další borec na kříži... Táto, tam se s nikým neserou!"

Jede řidič nočním městem a najednou ho zastaví policajti:"Vaše doklady, pane řidiči."
Řidič jim je podá, policajt si je prohlédne a ptá se:
"Vaše jméno?"
Řidič se nakloní z okýnka a povídá:
"A ten, co umí číst, už u vás nedělá?"

1.září v pondělí se jde do školy.Paní učitelka říká:,,Každý týden v pondělí řeknu otázku a kdo na ni odpoví správně bude mít celý týden volno.Dnes bude otázka-kolik tun písku je na Sahaře?"Nikdo neodpověděl.Celý den se učí od pondělka do pátku a další pondělí dá Pepíček na učitelčin stůl mrtvou krysu.Paní učitelka vstoupí do třídy,uvídí mrtvou krysu a řekne:,,Kdo mi jí sem dal?",,Já,"odpověděl Pepíček.,,Tak nashle za týden,paní učitelko!"

Silvestr. Poletuji SMS-ky. Od A pro B: HEZKEHO SILVESTRA - STASTNY NOVY ROK - VSE NEJLEPSI. B netusi od koho to je, nicmene odpovida. Od B pro A: DIKY, PREJU HODNE CHLASTU, SEXU A ORGASMU V ROCE 2005. Od A pro B: PANI UCITELKO, TO JSEM PSALA JA, MARKETKA PROSKOVA, 3.B.

Pepíček má ve škole skloňovat slovo "houska".
Kdo, co: Houska
S kým, čím: Se salámem
Komu, čemu: Mně!

Inspektor přijde do třídy na inspekci, sedne si do poslední lavice za Pepíčka a sleduje cvrkot. Mladá, ztrémovaná učitelka píše na tabuli německou větu, přitlačí, křída se zlomí a tak se pro ni ohne. Když dopíše, tak se žáků ptá, co to znamená. Hlásí se jenom Pepíček a řekne: "Překlad zní: To je ale krásná prdelka!" Učitelka se rozhořčí a posadí Pepíčka s pětkou a poznámkou. Pepíček se otočí na inspektora a vynadá mu: "Když to neumíš, tak nenapovídej, kreténe!"

Přijde chlapík za doktorem, že mu jaksi nestojí a aby mu s tím něco udělal. Doktor ho prohlédne a připojí mu na něj elektrody."10 voltů. Stojí?" "Ne.""20 voltů. Stojí?" "Ne.""50 voltů, tak stojí vám konečně?" "Bohužel""Tak tedy 220, na plný pecky, stojí?" Ne, ale krásně svítí!"

Americký film:
"How do you do?"
"All right!"
V pozadí amatérský překlad:
"Jak si to děláš?"
"Vždycky pravačkou!"

To se takhle jednou Svatý Petr rozhodne zjistit, jak jsou na tom Pražští studenti při přípravě na zkoušky. Povolá tedy anděla, ať zjistí, co se dole děje. Je jeden měsíc před zkouškami a anděl hlásí: - Medici se učí a ekonomové a právníci chlastají. Týden před zkouškami: - Medici si už opakujou, všechno umějí, ekonomové začínají číst skripta a právníci chlastají. Večer před zkouškami: - Medici jsou už naučený, uměj to pozpátku, ekonomové dočetli taktak Samuelsna a právníci se modlejí. Svatý Petr povídá: - Modlejí říkáš? No tak to jim pomůžeme...

Tatínek nadává synovi: "Johny, když bylo Lincolnovi, tolik co tobě, denně se ve světle krbu učil." Synek odpovídá:
"Jo tati, a když bylo Lincolnovi tolik co tobě, byl prezidentem."

Přiběhne Pepíček k benzínové pumpě s kanystrem: "Deset litrů benzínu, honem!"
"Co je, hoří snad?"
"Jo, naše škola. Ale nějak to uhasíná."

Paní učitelka ve školce pomáhá chlapečkovi s obouváním bot. Oba tlačili, tahali, ale pořád se do těch botiček nemohli dostat. A když se to konečně podařilo, tak si oba upocení sedli, chlapeček se podíval na ty boty a říká: "Paní učitelko, my jsme dali botičky obráceně." Paní učitelka se také podívala, a skutečně, boty byly obuty obráceně.
Paní učitelka však zachovala klid. Boty s menší námahou sundala a znovu je rvali na nohy. Tentokrát správnou botu na správnou nohu. Potom se chlapeček podívá na boty a říká: "To ale nejsou moje botičky."
Učitelka se kousla do jazyka, a místo toho, aby na něj zařvala: "To jsi nevěděl dřív," tak s námahou zase botičky sundala. Když byly boty dole, povídá chlapeček: "To jsou botičky mého bráčky. Maminka říkala, že je mám nosit taky." Učitelka už nevěděla, jestli se má smát nebo plakat a znovu pomohla chlapečkovi do bot.
Když mu po té úporné práci pomáhala do kabátu, tak se zeptala: "A kde máš rukavičky?" Chlapeček odvětí: "Rukavičky mám nacpané v botičkách."
Soudní proces s učitelkou začne příští měsíc.

Paní učitelka jde na začátku školního roku poprvé do třídy prvňáčků a vidí tam jednoho žáka strašně špinavýho. Tak se ho ptá:
Pepíčku, vy se doma nemyjete?
Ne, my se poznáme po hlase...

Malá Mařenka budí ve 3 ráno otce:
"Tatínku já chci vidět slonečky"
"Teď ne Mařenko, víš, že teď se musí spinkat."
"Ale já chci vidět slonečky!"
"Už jsem ti minule říkal, že se to nesmí dělat."
"Ale já moc moc chci! Když mě neukážeš slonečky, tak řeknu mamince, že jseš na mě zlej!"
"No tak teda dobře. Ale naposled je ti to jasný!?" Otec jde k telefonu, vytočí číslo a povídá: "Dobré ráno, tady major Novák. Vyhlašte 3.rotě chemický poplach."

Co dělá 6ti leté děvčátko v 9tém měsíci?
.
.
Jde do školy, je totiž září.

Přijde cizí pán k Pepíčkovi a ptá se:
"Nevíš náhodou, kde bydlí pan Novák?"
"Vím, táhle naproti v 12. patře, chcete tam zavést?"
"Ano."
Tak jdou, zjistí, že nejede výtah, proto jdou poschodech. První patro, druhý patro... A úplně nahoře Pepíček říká: "Tady ty dveře, ale právě je dole na lavičce."

Malé děvčátko si zvědavě prohlíži těhotnou paní.
"Vy máte v bříšku miminko?" ptá se se zájmem.
"Ano," odpoví paní.
"A máte ho ráda?"
"Ano velice."
"Tak proč jste ho snědla?!"

Syn: "Mamiíííí, tatínek mi dal facku!!!"
Otec: "Už zase lžeš? Chceš dostat ještě jednu?!"

"Ty, Terezko moc zlobíš!"
"Vzpomeň si na Karkulku, co se jí stalo, když neposlouchala!"
"A ty si, babi, vzpomeň, koho vlk sežral první!"

Malý Pepík si se zájmem prohlíží svého nového bratra a ptá se maminky:
"On přišel z nebe, že?"
"Ano, Jóžine."
"Ani se nedivím, že ho odtamtud vyhodili!"

Malý Pepánek se v noci vzbudí a vidí, jak z jejich dveří odchází zloděj s plnými taškami. Aby nevzbudil rodiče, tak na něj polohlasně volá: "Prosím vás, nemohl byste ukrást i moje housle?"

"Sousedko, proč mlátíte to své dítě?"
"Kvůli pohádce. O třech kůzlátkách."
"???"
"Včera jsem šla totiž do města a zapomněla jsem si doma klíče. A když jsem přišla domů, tak jsem musela na celý barák řvát: Otevři, to jsem já, tvoje stará koza!"

Přijede Pepíček na koloběžce ke krámu, třískne s koloběžkou, flákne s dveřma, nepozdraví, bouchne do pultu a křine: "Chci kondomy." Prodavačka na něj: "Tak za prvé s koloběžkou se nemlátí, s dveřma se taky nemlátí, pozdravit se má a kondomy ti prodat nemůžu. Pepíček naštvaně bouchne do pultu a povídá: "Tak za prvé, ta koloběžka je moje, takže si s ní můžu dělat co chci, za druhý ty dveře se mají zavírat samy, za třetí vy jste taky nepozdravila a za čtvrtý budete mít sestřičku vy a nebo já?"

"Pojď ven," láká chlapec kamaráda.
"Teď nemůžu, musím ještě uklidit pokoj, vynést koš, pomoc tátovi malovat, dojít nakoupit, vyluxovat v předsíni, udělat oběd, napsat úkol do matiky, češtiny a němčiny, učit se na dějepis, vybrat si e-mail a vykoupat se. Stav se tak za deset minut."

Michal přijde domů a křičí na matku:
"Mami, otec se vrací z práce. Co mu mám ukázat jako první? Vysvědčení, zatykač nebo vyhořelou kuchyň?"

Vběhne chlapeček do drogérie:
"Honem,honem! Naší paní učitelku napadl včelí roj!"
Prodavačka se zděsí: "Proboha, ale my tady nemáme žádné léky, musíš do lékárny."
"Prosim vás, kdo mluví o lécích? Já chci co nejrychleji film do foťáku!"

Pan učitel kráčí kolem prvňáčků a jednoho z nich se ptá:
"Ty už chodíš do školy?"
"Ano, každý den," odpoví prvňáček.
"A kolik ti je?"
"Šest."
"No vidíš, mě je padesát a chodím do školy taky každý den. Hádej kdo jsem?"
"Pěknej vůl."

Paní učitelka se ptá Pepíčka:
"Pepíčku, jestli pak víš, kde leží Trója?"
Ten se zamyslí a pak povídá: "No tak to je jasný. Přece mezi dvójou a čtýrou".

Při snídani matka zahlédne Pepíčkovy špinavé ruce a říká:
"S těma špinavýma rukama nesmíš do školy!"
" Dobře, mami. Když na tom tolik trváš, tak nepůjdu."