7. dubna – den vzdělanosti a výročí založení UK

Sedmý duben je dnem vzdělanosti a zároveň výročím založení Karlovy univerzity, naší nejstarší a nejprestižnější vysoké školy. I když soukromé vysoké školy s vysokým školným by také chtěly být prestižní, ale nemyslím, že mají na Karlovku. Dá se penězi dohnat ta staletá tradice? Když na to máte, můžete si dovolit kvalitu – myslím tím dobré učitele, materiální zázemí, což samozřejmě je rozhodně fajn. Ale pořád ještě to neznamená, že vzdělání bude kvalitní. K tomu jsou potřeba hlavně studenti. Schopní a motivovaní studenti. Schopných a motivovaných lidí je vždycky nedostatek.

Studium na vysoké je drahé i na státní škole, je třeba platit kolej, jídlo, dopravu. A ještě navíc jsou tu vrstevníci, kteří už hodí do práce a mají proto více peněz než nějaký student. Přesto studenti na vysoké školy chtějí, protože čekají, že jim jisté odříkání v současnosti přinese zisk v budoucnu. Děti z bohatých rodin to samozřejmě nemají tak složité, rodiče jim peníze poskytnou. Těch je ale jen malá část, vedle nich je tu velká armáda lidí, pro které je studium značnou finanční zátěží. Takoví si drahou soukromou  školu velmi rozmyslí nebo si ji prostě dovolit nemůžou bez toho, aby se neúměrně zadlužili. Zadlužit se kvůli vzdělání? V podstatě by to znamenalo žít několik let na dluh a až pak studia dokončím, tak ke starostem s prací, bydlením, případně založením rodiny sebou potáhnu ještě pořádnou kouli u nohy – ohromný dluh.

Drahá škola prostě nebude pro každého. A ti, kdo si ji budou moci dovolit, nemusí být nejchytřejší a nejtalentovanější. Přesto budou rodiče tlačit na to, aby škola za svoje peníze dala odpovídající výsledek – příslušný papír. Pochopitelně, proto přece platí. Vyvstává tady podezření, co je pro školu důležitější – poskytovat kvalitní vzdělání nebo udržet dobré ekonomické výsledky? Jinými slovy – když půjde o peníze, odolají? Nedají se ovlivnit? Nedostane se někomu úlev jen proto, že tatínek platí?

Co můžete čekat v dnešní společnosti, kde se peníze stávají modlou a měřítkem všeho, kde šidí každý každého a ten, kdo to nedělá si připadá jako trapně poctivý idealista, kterému se ti “schopní” leda tak vysmějou. Když jsou peníze tou hlavní prioritou, tak ty ostatní hodnoty, byť uznávané, dostávají až na další místa.

Karlova univerzita není dokonalá, její studenti zvlášť dobře vědí, co je tam špatně a co se dalo dělat mnohem lépe. Její jméno je ale pořád ještě výjimečné. Byl to od Karla IV. velmi moudrý krok, podpořit vzdělanost ve své zemi založením univerzity. Doufejme, že i naši vlivní politikové budou mít snahu podporovat vzdělání. Svými činy, nikoliv slovy. Slovy můžu podporovat a oslavovat cokoliv, teprve moje činy pak ukážou, jak je to s mými hodnotami a jestli náhodou jenom nekrmím uši svých posluchačů prázdnými slovy.