Chodit do školy, získávat vzdělání a na konci nějaký hodnotný papír, to je fajn. Má to jen pár nevýhod. Člověk se musí přizpůsobit a být v určitý čas na určitém místě. Když ta vytoužená škola je 100 nebo 200 kilometrů daleko, je to otrava. Pro někoho, kdo chodí do práce, stará se o rodinu nebo je třeba dlouhodobě nemocný, to může být překážka nepřekonatelná.
Škola taky trvá dost dlouho. Když nastoupíte na střední a po půl roce zjistíte, že to není ono, je dost těžké s tím něco udělat. Jde to, ale stojí to čas a energii.
Trošku lepší jsou krátkodobé kurzy. Půlroční, roční nebo třeba týdenní. Na konci zpravidla dostanete nějaký papír, osvědčení nebo certifikát. Když je ten kurz akreditovaný ministerstvem školství, tak je to ještě lepší, protože to ministerstvo tím dává najevo, že ten kurz schválilo a že je předpoklad jisté kvality. Krátkodobé kurzy jsou také specializovanější, může to být kurz modelování nehtů, angličtiny, webdesignu, prostě je to jeden nebo několik málo předmětů. Je to lepší oproti škole, kde máte za čtyři roky stihnout spoustu předmětů a naučit se spoustu věcí, o kterých se (občas právem) domníváte, že vám k ničemu nebudou.
Kurzy mají dvě nevýhody:
Stojí peníze. Obvykle vás, občas to za vás zaplatí váš zaměstnavatel nebo jsou to kurzy v rámci nějakého projektu placeného třeba z evropské unie. Absolvovala jsem jich několik a jejich úroveň byla slušná.
Druhá nevýhoda je, že nenahradí školu. Můžete mít kolik chcete papírů z jakých chcete kurzů, stejně vám to nenahradí maturitní vysvědčení nebo diplom z vejšky.
Další možnost, jak se učit, je stát se samoukem. Výhody jsou jasné: učíte se, co chcete, kdy a kde chcete, nemusíte se přizpůsobovat žádnému zvenčí vnuceného režimu.
Opět je tu nejméně jedna nevýhoda:
Potřebujete disciplínu. Mluví se o pevné vůli, každý si stěžuje, že jí má nedostatek. Mluví se o motivaci, ta má taky důležitou roli. Mluví se o návycích, i ty pomáhají. Člověk snadno podlehne lenosti, zvlášť když mu něco nejde.
A pak existuje ještě něco, co bych nazvala škola života. To jsou lekce, občas dost drahé nebo dost bolestivé, které nám život přinese a které nás hodně naučí o nás samých i o světě kolem. Když vás ošidí blízký člověk, když prohrajete v tom, na čem vám záleží, když se pohádáte s milovanou bytostí, vždycky se na tom něco naučíte. Neradi a určitě za to nebudeme nikomu vděční, ale tak to v životě funguje. A nikdy nejsme dost staří a zkušení na to, aby nás nemohla potkat nějaká další "učební lekce”.
Tento blog, jak už název naznačuje, je věnován hlavně těm, kdo se sami chtějí učit, kdo nespoléhají na školy, kurzy a učitele a v oboru, který je zajímá, se snaží sami.
Žádné komentáře:
Okomentovat