Učit se denně?

Když chodíme do školy, čeká se od nás, že se budeme učit denně (nebo skoro denně). Samozřejmě, že vždycky to nevyjde. Nechce se nám, necítíme se zdraví, odlákají nás kamarádi nebo prostě mám na odpoledne spoustu jiných aktivit a nevyjde nám čas. Už jsem ze školy nějaký ten pátek, ale stále si pamatuju, jak jsem se pak cítila provinile, když jsem učení vypustila. Nejhorší bylo, když jsem se na nějakém předmětu zasekla. Třeba ruština. To byl první jazyk, který jsem se učila a měla jsem z ní svou první trojku na vysvědčení. U jazyků, ale i matematiky nebo fyziky, platí, že jak máte někde mezeru, brzdí vás to i v další učební látce. Na rozdíl třeba od zeměpisu, kde můžete být dutí na Asii, ale excelovat při zkoušení o  Africe.

Ke každodennímu učení potřebujeme buď vůli nebo zvyk.

Většinou říkáme, že nemáme dost pevnou vůli, často si to vyčítáme a cítíme se provinile, že neplníme své povinnosti. S tou vůlí je to trochu složité. Vyžaduje hodně energie, tím víc, čím těžší věc se snažíme dokázat. Je každodenní učení těžké? Samozřejmě, že je. I pro talentované a chytré studenty. V první třídě to šikovnému dítěti většinou jde dobře, udělá si úkoly a žádné další učení není třeba. Podobně ve druhé třídě nebo v těch dalších. Ale pak přijde doba, kdy už to pomalu přestává stačit. U někoho na druhém stupni, u spousty lidí ten zlom nastává při přechodu na střední. Najednou už je potřeba víc, než jen poslouchat při hodině. Jenže začít se pravidelně učit, to může být dost těžké.

Co může být problémem? Nechce se mi. Nudí mě to. Nejde mi to a připadám si nad nepochopenou látkou jako trouba. Výsledky neodpovídají tomu, kolik času se učím. Mám spoustu jiných aktivit a na učení nezbývá čas. Žiju v rušném prostředí nebo v hlučné rodině, ruší mě brácha nebo ségra. Určitě by jste našli spoustu dalších důvodů, proč se to učení nedaří. Nevypisuju to tady proto, abych vám pomohla hledat alibi pro svoje mizerné školní výsledky. Spíš mi jde o to ukázat, že překážky v učení rozhodně existují, že není tak jednoduché prosedět hodiny nad knížkami a pak ve škole zaperlit.

Paradoxně můžou být ve výhodě děti trochu méně schopné, které si – s pomocí rodičů – už na prvním stupni osvojili návyk každý den se učit. Teď v tom jen pokračují.  

Jak tedy na to, když mi to ve škole ujíždí, potřebuju začít s pravidelným učením a nemám zrovna železnou vůli?

Chce to dobré návyky. I k těm je potřeba trochu vůle, ale jen na začátku a pak už fungují samy. Podobně jako čištění zubů. Máme to tak naučené, že si čistíme zuby úplně automaticky, žádnou vůli nepotřebujeme. Na začátku musela být pevná vůle (nejspíš ji měla vaše maminka), teď už to funguje skoro samo.

Když máme slabou vůli, můžeme budovat jen malé návyky. Když se dáte – už po několikáté - pevné přesvědčení, že se budete učit dvě hodiny denně, jaká je šance, že to zvládnete? Minimální. Je to prostě příliš těžké. Co když se rozhodnete jen pro pět minut? To je tak směšně jednoduché, že to zvládne každý. Vtip je v tom, že těch pět minut je jen začátek. Můžete začít v září na pěti minutách. Každý týden přidat dalších pět minut. To je dvacet minut každý měsíc. V pololetí jste na dvou hodinách.

Návyk se lépe tvoří, když má nějaký spouštěč. To znamená nějakou situaci nebo činnost, která mu pravidelně předchází. Něco takového potřebujeme i pro návyk učit se. Například odpoledne po škole to může vypadat takhle: přijdu domů, udělám si čaj, sním si svačinu. Dělám to pravidelně, každý den, takže teď si k tomu jen připojím maličkost: na pět minut otevřu učebnici. Jen pět minut. Jasně, že za tu dobu se toho moc nenaučím. Ale tvořím návyk! A když uspěju, bude návyk pracovat za mě a i bez pevné vůle se můžu lépe učit.

Vytvořit i jednoduchý návyk chce dost energie, proto se nikdy nepokoušejte zvládnout jich víc najednou. Když je člověk pod tlakem, potřebuje hrozně rychle vylepšit výsledky ve škole, tak mu taková maličkost připadá jako blbost, která k ničemu nevede. Je to proto, že jsme si nechali věci nahromadit a za pět minut denně je už nezmákneme. To už musíme zabrat víc. Možná se tak zvládneme připravit na písemku nebo na zkoušku, ale budeme otrávení, protože učit se hodiny a hodiny ve stresu, to je hnusný zážitek.

Takže začněte včas, alespoň malým krůčkem, vytvářejte návyk a úspěch se dostaví.